Co prožívají děti, pokud se rodiče hádají? – článek ze série DĚTI A VZTAHY V RODINĚ

Klima v rodině ovlivňuje nejen vztah dospělých, ale i dětské prožívání. Pokud v rodině dochází k hádkám, pocit, který děti nejčastěji zažívají, je strach. Když se to takhle řekne, můžeme si představit, že se jedná jen o strach z rodiče, který na toho druhého křičí. Ale může jít o strach o sebe sama, o rodiče (jednoho, druhého, oba) či sourozence. A s tím ruku v ruce přichází nejistota, ale právě jistota a bezpečí je to, co dovoluje dítěti zdravě se rozvíjet. Když cítí, že jeho “doma” je bezpečné místo. Žití v neustálých obavách z křiku může mít velký vliv na budoucí rozvoj osobnosti. A je vhodné zde také zmínit, že takový model, jaký ukážeme svým dětem, mohou pak přenášet do svých budoucích vztahů, a to jak partnerských, tak přátelských.

Když doma dochází k častým hádkám, je důležité dítě ujistit, že se jedná o věci v rámci dospělých vztahů, že dítě není příčinou hádek. Pokud budu čerpat ze zkušenosti, mohu říci, že ačkoli se nám jako dospělým může zdát obsah hádky jasný, děti mají často tendence jako příčinu hádek rodičů určit sebe. Ostatní věci jsou abstraktní, kdežto já sám jsem konkrétní. A aniž si to uvědomujeme, pokud dětem lžeme, uvádíme je v tento omyl my sami. Vžijme se třeba do situace, že jsme dítě z rodiny, kde jsou hádky jako běžný komunikační kanál. Odjeli jsme na tábor, celou dobu se bojíme, co se děje doma. Vrátíme se, ptáme se mámy: “Hádali jste se s tátou,
když jsem tu nebyla?” “Neboj, vůbec jsme se nehádali.” Takže příčinou hádek rodičů jsem já. Malá lež, velký rozsah škod. Proto využívejme v komunikaci upřímnost, otevřenost, a především čitelnost.

Za sebe musím říci, že klíčem ke mnoha zavřeným dveřím je právě komunikace. Často se nám všem stává, že nám něco vadí (a může to být zdánlivě maličkost). K tomu se přidávají další a další takové maličkosti, až vám naplní ten pomyslný pohár. Při konzultacích často využívám příměr, kterému dospělí dobře rozumí – představte si své emoce jako papiňák. Tam se to všechno pod pokličkou vaří, čím déle, tím vzniká větší tlak. Když nefunguje ventil, jednou to bouchne, a všem, kdo jsou poblíž, to ublíží. Ale když z toho hrnce postupně upouštíte páru, je to bezpečné. Sice to jde ven, ale nikoho to neohrožuje. Takhle to v komunikaci funguje. Proto jednou z prevencí hádek je komunikování toho, co ve vztahu potřebujeme.

napsala Mgr. Hana Žáčková, psycholožka a psychoterapeutka dětí a dospívajících, poradkyně pro rodičovství